Abych pravdu řekla, myšlenka vlastního blogu mě nahlodává už od loňského jara. Jenže aktivit bylo stále dost a času málo (také znáte ty výmluvy?), proto zůstávalo dlouhou dobu jen u myšlenky. A možná bych se k psaní ještě dalších pár měsíců neodhodlala, pokud by mě k tomu mé okolí nedonutilo.
Často cestuji, vlastně téměř denně. Ať už za prací, nebo za zážitky. Ráda poznávám jiná místa i kultury, ale častokrát se přistihnu, že i samotná cesta je pro mě cílem. Jakmile se vydám na cestu, jsem to já. Nabírám novou energii, inspiraci a elán. A tak jsem si ve vlaku nebo za volantem začala barvitě představovat, jak by měl můj blog vlastně vypadat.
Vždyť víte, jak to je – blogů o zdravém životním stylu je nepočítaně, stačí si jen vybrat, co se komu líbí. Většinou taky mají tyhle blogy v názvu magické slůvko „fit“. Protože FIT chceme být přece všichni. Nebude tedy hloupost se pouštět do dalšího?
Za chvíli mi bude 40.
Jen jsem to číslo napsala, trochu jsem se lekla. No vážně. Je to pořádný kus života za mnou. A krásný kus. Ale jsou tam i rozhodnutí, na která úplně pyšná nejsem. Byla bych pokrytec, kdybych to popírala. Pro mě je ale hodně důležité, že to pěkné převládá a že jsem se dokázala ze svých škobrtnutí poučit. Všechna mě posunula dál a se vší pokorou jsem vděčná i za některé životní lekce, které mě naučily neztrácet hlavu, ponaučit se a s úsměvem pokračovat v cestě.
Jsem výživářka, dietní koučka, výživová poradkyně – těch pojmenování je spousta – ale ve své podstatě si s nejrůznějšími lidmi povídám o jídle, poslouchám jejich nesnáze, snažím se je naučit jíst jinak, hledat na svém životě spoustu pozitiv, mít se rád/a. Mohli jste mě vidět ve vysílání České televize v pořadu Sama doma, Dobré ráno, nebo ve Snídani s Novou. A také se starám o klienty, kteří se rozhodli hubnout s proteinovou dietou KetoDiet.
Mám vážně obrovské štěstí, že se můžu věnovat práci, která mě baví a naplňuje.
Denně se setkávám se zajímavými a inspirativními lidmi.
Neustále se učím.
Pracuji do večera nebo o víkendech.
A každý si o mě myslí, jak musím být ve svém vlastním jídelníčku dokonalá. Ale nejsem. Ano, snažím se o to, nevzdávám se, zkouším a dělám maximum proto, aby to tak třeba jednou bylo. Víte, proč to dělám? Pro dobrý pocit, nebo osobní spokojenost chcete-li. Není to ale hon za dokonalostí, ale spíš hledání vnitřní rovnováhy. Od nedávna je můj jídelníček ze zdravotních důvodů #bezlepku a často také #bezcukru.
Jsem ale především máma školou povinných a dospívajících dětí. Společně s partnerem vychováváme celkem 4 dospívající děti, do toho 2 psi a spousta společných sportovních i kulturních aktivit. Máme vážně nabitý program
Svou rodinu miluji a šťastná rodina je pro mě v životě vším.
Před nedávnou dobou jsem se přestěhovala na vesnici a tak se pravděpodobnost, že si mezi domácími úkoly a večeří odskočím do fitka, snížila na minimum. Taky to určitě znáte. Jenže jak to všechno skloubit dohromady? Vychovat z dětí čestné a slušné lidi, kteří budou úspěšní ve svém životě. Zdravě se stravovat a tím samozřejmě ovlivnit i rodinu a vytvořit dětem správné stravovací návyky. Často se hýbat a nepřibírat. Zvládnout náročné pracovní tempo. Cítit se a vypadat skvěle, protože 20 už mi přece jen bylo.
Jak si zachovat zdravý rozum? Tak přesně proto je tady můj blog. Mohl by se klidně jmenovat Ze života obyčejné pracující mámy, která neví, kam dřív skočit.
Snad vám dokážu, že v rámci rozumných možností jde všechno. Stačí jen trochu chtít. A ne, opravdu nemám žádný zaručený recept a sama se učím za pochodu. Co jsem ale zjistila při své práci? Že když se zeptáte, proč hubnout nebo proč se zdravě stravovat, nejprve vám každý vyjmenuje 100 důvodů proč to nejde. Jako by omlouval sám sebe. Nikdo se nesnaží vymyslet alespoň 1-2 pořádné způsoby, jak to udělat, aby to šlo!
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody…
A já budu moc ráda, když společně se mnou budete hledat způsoby, jak to udělat, abychom byli fit a můj blog se stane inspirací ke zdravějšímu a aktivnějšímu životu.
Martina