Běháte nebo jste někdy běhali? Pokud ano, tak mi asi dáte za pravdu, že  zaběhat si  po ránu je úžasné. Ten pocit, když ještě rozespalá vyběhnu ven a  se mnou postupně probouzí i den… Běhala jsem pravidelně. Nevadilo mi vyběhnout v zimě nebo dešti. Vždycky jsem se večer těšila, až ráno brzy vstanu. Byl to jen můj čas. Měla jsem vytvořený svůj playlist písniček. Věděla jsem přesně, která  bude ta další a těšila se na ni. Vracela jsem se domů, když se ostatní teprve probouzeli. Já už byla nabitá energií. Můj den byl delší a já se cítila báječně.

Jak čas plynul, přibývalo povinností a nějak se mi  můj čas na běhání začal vytrácet. Pozvolna, pomalu, že jsem si toho sotva stačila všimnout. Měla jsem důležitější věci na práci. Až jsem přestala běhat úplně.

Stále se k běhání vracím, ale opravdu jen příležitostně. Není to ono. Je to spíš dřina než radost. Nevydržím dlouho. Vždyť jsem běhala  tak ráda!  Běhání je nejpřirozenější pohyb. Nejen, že nás udržuje v kondici, ale má i blahodárný vliv na náš imunitní systém. A samozřejmě na psychiku.

Vytvořit si nový návyk trvá 21 dní. Tedy, po 3 týdnech začnu novou aktivitu vnímat jako pravidelnou a začnu se na ni těšit. Tam někde nastává okamžik, kdy je potřeba vytrvat. Je to o změně přístupu. Vždycky jsem nárazově začínala  běhat v době, kdy jsem měla pocit, že bych měla pár kilo zhubnout. Ale ten důvod by měl být jiný. Říkám si, že nechci běhat kvůli hubnutí, ale pro radost. Pro dobrý pocit sama ze sebe. Pro pocit, že dělám něco, co mě baví. Hubnutí pak přijde samo jako třešinka na dortu.

Znáte to také? Měli jste nějakou vaši aktivitu, kterou jste měli rádi a z nějakého důvodu ji odložili nebo na ni zapomněli? A není čas se k ní vrátit?

Já mám můj cíl: do prázdnin uběhnout prvních 100km. Kdo do toho jdete se mnou? Moje Adélka se rozhodla, že se přidá.. Napište mi na napis@ketomartina.cz

Budu se moc těšit 🙂