Příprava svačin pro naše „děti“ do školy mi trochu připomíná logickou slovní úlohu z matematiky. A tak si říkám, že vlastně jen díky svačinám zůstanu určitě dlouho mladá a v kondici, protože mozek procvičuju hned po probuzení. 🙂 Je to taková moje ranní duševní rozcvička…

Nejstarší Adam jí všechno a ke zdravé stravě má rozhodně blíž, než Kuba. Má rád žitný chleba.

Kuba nemá rád žitný chleba a plátkový sýr. Ale za to má rád šunku, salám a bílé pečivo.

Tonda nemusí Lučinu a když může, vybere si máslo. Taky ale má rád šunku, plátkový sýr a opravdu moc rád má ledový salát.

Stíháte mě sledovat? Tím totiž ještě nekončím…

… protože Adélka nemá ráda ledový salát, tedy ne do svačiny, má radši papriku. Taky nejí suchý salám, má ráda šunku a Lučinu má raději, než máslo.

Uf! A když už tohle všechno dokážu rozložit do čtyř svačin, musím si navíc pohlídat, aby si při snídani nakonec svačiny nepomíchali.

Jo a nesmím zapomenout na pejsky.  Amy má 50 g granulek na den, rozdělit do 3 dávek, je to štěněčí malá holčička, co váží sotva 1,5 kg. Falcovi teď dáváme 1 a čtvrt kelímku jeho velkých granulí. Ten váží 45 kg, je mu 6 let a má úplně jiné nároky.

Často se setkávám s názorem jiných maminek, že jsou děti už přece dost velké na to, aby si svačinu připravily samy. Jasně. Velké už jsou, někteří dokonce i vyšší než já, ale ruku na srdce. Který puberťák bude ráno vstávat o půl hodiny dřiv, aby si připravil svačinu do školy? A nejsme to spíš my, kdo by měl vytvářet dětem základy a učit je stravovacím návykům? Těm návykům, které ovlivní celý jejich život? My jsme jejich vzorem, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.

Víte, ono odnaučit dospělého člověka špatným návykům, které má zažité od dětství, je celkem těžké.Vidím to dnes a denně u svých klientů. Některé způsoby máme v sobě prostě zakořeněné víc, než si umíme vůbec představit.

Děti, malé i velké, mají navíc dopoledne obvykle nejnáročnější část dne. Musí se soustředit, nasávat nové informace, pracovat s nimi a vydržet celý den ve škole čilí.

Pořád se divíme, že máme v Čechách tolik dětí trpících nadváhou nebo dokonce obezitou. Jenže ono se vůbec není čemu divit. Většina z těchto dětí vůbec nesnídá a svačinu má s sebou z domu málokteré. A školní obědy? Moc jim nechutnají…

Když odpoledne skončí ve škole, čeká je nějaký zájmový kroužek (v tom lepším případě), úkoly, často ale i lenošení a první pořádné jídlo až večer. A že v některých rodinách je opravdu pořádné! Náběh na cukrovku, únava, podrážděnost, hyperaktivita. Špatná životospráva je na světě raz dva a na nadváhu nebo dokonce obezitu v dospělosti zaděláno.

Přitom stačí tak málo. Trochu si ráno přivstat a zapnout mozek.

A hádejte, co je pro mě tou nejkrásnější odměnou?

„Mami, dneska ta sváča byla super! Jak jsi mi tam dala tu papriku, to mi vážně chutnalo.“

Když je miluješ…